Do Stockholmu přišlo teplo

Ahoj! 

Tak tohle bude smutný, ale opravdu moc smutný článek! :-D 

Koukejte jak je tam kráááásně!!! :-) 

Taaak, teprve snídám a tak k tomu snídaňovému pohledu z okna popíšu i dnešní "ranní" pocity! :-) 

V minulém článku jsem psala, jak je mi smutno, že se budu v září stěhovat zase do jiných krajin. 

No okej, nebudu už dále tajnůstkařit - tedy s pravdou ven - do Německa. Ale to jste asi stejně tušili. :-) Zatím na rok, uvidíme, jak to půjde dál. Musím se pak taky konečně vrhnout na VŠ, ať ze mě něco je! 

Nechtěla jsem o tom psát a mluvit, protože SE ŘÍKÁ, že by se to následně nemuselo podařit. Ale co... Nevidím důvod, proč by to nemělo vyjít. :-) Tak, tady to máte. 

Těším se, moc! Ale... 

Dnes, když jsem si šla udělat tu pozdní snídani... Taaak moc krásně to tady vonělo - úplně švédsky. Přesně tak, jako to vonělo před dvěma lety v Ängelholmu, před půl rokem v Djursholmu a pravděpodobně tak voní i léto v Lidingö. Fuuha. Je to nepopsatelný, ale určitě to všichni znáte. Každý má spojené určité "pachy" s daným místem. A každé místo má své ojedinělé aroma. Očuchávala jsem opravdu celou kuchyň (nekecám!) a vzhledem k tomu, že se nám rozbila Nespresso mašina a všichni si teď děláme poctivé kafe, tak předpokládám, že za tu vůni může kávovar? A švédská silná káva? Nebo je to tu opravdu cítit Švédskem? Ve Švédsku? :-D 

Ještě přidávám, že mám opravdu silné čichové vjemy. :-D A jsem divná! :-) Nějaká anosmie by mě zabila! 

A víte co je tedy to smutné? Začátkem prázdnin odlétám. Domů. Kde to sice voní úplně nejlíp, ale bude se mi stýskat. Navíc jsem tu přežila tu ošklivou depresivní šedou zimu (ne, nebylo to tak hrozné - ale když jste šli třeba do města - zastávka v kavárně byla podmínkou, jinak bych umrzla nebo umřela v depresích z tmy kolem ve 3 odpoledne - takže jsme s Lenkou utrácely za kávičky (na energii) a dortíčky (na stres), které jsme pak musely zase vypotit v gym!) s představou nejkrásnějšího švédského léta. Ale co už. :-) 

Nechci tu moc psát dopodrobna o mé host rodině, přidávat fotky, moje vztahy s ní atd. Oni sice nemají absolutně žádný problém se sdíleném fotek na sociálních sítích - ale přece jen, blog je zveřejněn pro všechny. Ale tak trošku se rozepíšu o mých dětech. :-) 

Občas bych se ráda podělila i s fotkami - v jak pěkném baráku už přes třičtvrtě roku bydlím, jak mám největší pokoj z celého baráku a cute koupelnu - v tomhle mám opravdu štěstí, co jsem viděla - ne všechny aupair to tak mají. Jak moc krásná a cool jsou má provizorní díťata. Protože oni opravdu JSOU. Jak moc jsou vtipní. Občas se popadám za břicho až mě bolí břišní svaly (o kterých bych asi ani jinak nevěděla, ale tak teda mám je :-)). Jak mě občas zlobí, že kvůli ním brečím příteli do telefonu, Lence doma a nebo Márovi přes zprávy. Jak jsem občas nespokojená a jen si stěžuji. :-D Ale to všechno k tomu prostě patří! :-) A oni mi budou taaaak moc chybět. 

Moje malá Pini už plánuje jak poletí za mnou do Tjeckien na návštěvu a taky chce vidět mého pojkvän -a, kterého má tak ráda (pořád nechápe, že on nebydlí ve stejné zemi :-)). A moji ségru Lucinku, pro kterou pořád vyrábí náramky a to ji viděla jen na Skype. Ona je kouzelná, sladká, vtipná a všechno. Je to moje zlato a opravdu jí přeji, aby její nová BARNFLICKA (Pauline má velký problém říkat mi mým jménem :-D - i když teď už také čím dál častěji slyším Teréééesa?) byla hodná a měla s ní trpělivost. Nekřičela na ni a hodně si s ní povídala a vyráběla. To má Pini ráda. :-) 

Můj Adrian, s kterým jsem na začátku opravdu bojovala (a teď jsme největší kámové, i když se občas moc pohádáme. On je zrovna v tom věku... Je mu 6, je opravdu chytrý, ale taky vypočítávý. A mám pocit, že s tím trochu bojuje. Občas se chová a vyjadřuje jak kdyby mu bylo 12, občas je jak malé děcko. Ale to je taky normálka.), už plánuje, jak se mi bude každý hokej smát, až zase pro jednou Sverige porazí Tjeckien. :-D Nikdy nezapomene na to, jak ho každé ráno nutím dělat jumping jacks na trampolíně, načež on mě pak nutí dělat rumpa up (to znamená, že se musím na té trampolíně odrazit zadkem a znovu vyskočit na nohy :-D) 

No jsou to miláčci a bude se mi stýskat a to i po mé nejlepší Lence a taky Káje! :-( Ale budu je jezdit navštěvovat a kdoví, třeba se tu zase sejdeme. :-) 

Teď už pomalu balím dárky do ČR, kam za týden letím na svoji dvoutýdenní dovču. Mám jen příručák, protože jsem si ještě - já blbka - nekoupila nový kufr (ale počkám do ČR, přece jen je to 3x levnější a kvalitní kufr taky něco stojí). Takže asi domů povezu jen dárky a sebe. :-D Oblečení snad nějak pořeším. :-D 

To mám pro Lucinku. Sladké, že? :-) 

Tak zatím ahoooj :-) 

Mějte se hezky. 

Ze života au-pair - holky (i kluci), jděte do toho!

Článek pro všechny mladé duše, které přemýšlejí o tom, jak se jednoduše (asi bych to považovala dokonce za nejjednodušší způsob) dostat za hranice! :-) 

Psala mi jedna holčina, která plánuje vyjet do Švédska - též jako au-pair a mě tímto nakopla napsat o "aupairství" STRUČNÝ článek. :-) I přesto, že je takových článků mraky, přidávám svoji zkušenost... :-) A že už nějaká za ten (dohromady) rok skutečně JE! 

Tak jak začít? 

Není nic jednoduššího. Pokud neplánujete jet do USA (Tam je to bez agentury NELEGÁLNÍ - ano, i když vám bude rodina psát cokoliv, bez agentury, prosím, nikam!) Toto se ale netýká Evropy. I přesto, že agentur je plno - k ničemu je nepotřebujete. Co jsem tak slyšela, většina vám stejně v případě nouze nedokáže pomoci, natož poradit. Pouze z vás vytahá zbytečně peníze. Takže tedy stačí vyplnit profil na aupair-worldu, kontaktovat pár rodin, domluvit si s nimi Skype - v případě oboustranné sympatie, koupíte letenku a můžete vyrazit. Z vlastní zkušenosti radím, mít u sebe i nějaké peníze. Nikdy nevíte, co se může stát. Rodiny jsou všelijaké. Ale všechno má řešení, tak se ničeho nebojte. 

První dny u rodiny? 

Začátky jsou vždycky těžké. Rozhodně se ale nevzdávejte. Děti to na vás budou zkoušet. Nedejte se a udržte chladnou hlavu. Nakonec pravděpodobně budete velcí kámoši. :-) Vše je pro vás nové. Pravděpodobně si nejste jistí s jazykem. Pomalu prozkoumáváte okolí a snažíte se si vše zalíbit a zvyknout si na právě začínající "nový život".

Každá národnost, rodina, a i jedinci v té rodině mají své vlastní zvyklosti. Rodina s kterou najednou bydlíte, nebude mít lednici plnou Pribiňáčku, možná nebude jíst jídla, na která jste zvyklí, nebude uklízet tak jako to děláte vy. Je také DOST pravděpodobné, že se dostanete do rodiny, která bude mít naprosto odlišný názor na výchovu. (Tady ať si každý říká co chce, ale já si stojím za tím, že pravá tvrdá česká výchova prospěje dítěti mnohem víc jak nějaké hluboké domlouvání do duše. :-) Což si bohužel nemůžete dovolit. Takže zatnout zuby nebo vám hrozí vyhazov. :-)) 

Další na co narazíte - KOMUNIKACE 

Komunikace mezi vámi a rodinou je opravdu důležitá. Osobně s tím stále bojuji - ale už jsem si doufám, přestala tolik stěžovat, neboť vím, že problém je jen a jen na mé straně :-) Pokud vám nevyhovuje způsob, jakým se rodina stravuje, řekněte jim o tom! Oni jsou povinní vám vyjít vstříc. Nevyhovuje vám pracovní doba? Je toho příliš? - MLUVTE S RODINOU. Určitě (ne, ne určitě, ale pravděpodobně) najdete kompromis. 

Rodina se k vám totiž bude chovat přesně tak, jak jim dovolíte. Pokud jim napřímo neřeknete, že je nějaký problém, oni na to nepřijdou. Jim třeba chování, které vám vadí, přijde naprosto normální. 

Tak tedy MLUVTE. Pořád a o všem. I o problémech. Hlavně o problémech. Žádný problém se bez snahy sám nevyřeší. Nikdy. :-) 

Co se týče dětí, myslím, že problém nenastane. Musíte jim určit pravidla. Připravte se na to, že váš svěřenec bude půl hodiny váš nejlepší kámoš a druhou půl hodinu vás div nepošle do patřičných míst (protože ano, lehká výchova). 

Nenechte si to líbit nebo se to naučte přecházet. :-) 

Kamarádi? Škola? 

Najděte si kamarády aupair - protože jedině ti vám porozumí, utěší a poradí přesně tak, jak potřebujete a je to k nezaplacení, věrte mi a pak také nějaké rodilé mluvčí, ať potrénujete jazyk! :-) 

Choďte do školy. Téměř každá univerzita nabízí kurzy. Přihlaste se tam! Potkáte lidi z celého světa a jooo, občas je to legrace. Nehledě na to jak je znalost jazyka důležitá - a nikdy se neztratí. (Malá promluva k mladšímu já a tak tedy i k vám - sakra, učte se ten jazyk už na škole, pokud je možnost!!! I když je to - pro vás v tu chvíli - třeba ošklivá němčina - opravdu nikdy NIKDY nevíte, jestli se vám náhodou nebude jednou hodit! Oni totiž mezi Němci jsou i pěkní hodní kluci! Tak jen tak bajdvéééj... UČTE SE! Ať toho jednou nelitujete. :-) 

Teď to shrnu pouze na sebe, ale určitě toto platí u většiny aupair. 

Tedy - co mi práce aupair "vzala" a "dala" 

Velká pozitiva: 

- jazyk (v mém případě jazyky dva - švédština a zlepšení komunikace v AJ - většina Švédů angličtinu fakt zvládá) 

- lepší reakce v zapeklitých situacích (aneb změna rodiny a například i to, když vám děcko začne běhat po obchoďáku, kde nejsou záchody a řvát, že nutně musí bajsa - víte co! :-) - just kidding, ale i taková situace se dokáže stát zapeklitou! :-) 

- naučíte se mluvit o problémech (nebo na tom začnete pracovat - jako já, někdo už to třeba zvládá, tak o to líp)

- naučíte se říkat NE (nebo taky ne :-)) 

- najdete si super nejlepší kámoše 

- poznáte super místa

- pokud pojedete do Švédska, poznáte že potraviny z obchodu chutnají skutečně jako mléko, vajíčka, zelenina... Good to know :-) 

- naučíte se přehlížet nepořádek (aneb ne... se z kousku chleba na zemi, neboť za pár sekund tam bude i sýr, mrkev a bůhvíco všechno), prostě to začnete přehlížet 

- nerozhází vás uřvané děcko

- naučíte se vařit nová jídla (dobrá i hnusná) 

- pochopíte, co platí na děcka 

... A plno dalšího.... Fakt do toho jděte!!! 

 

Co vám pobyt jako aupair sebere: 

- plno očekávání 

- přesvědčení, že jste ready mít děti 

- osobní kontakt s rodinou a přáteli 

- soukromí 

- pocit, že zvládnete všechno :-D 

Myslím, že bych to měla postupně aktualizovat! :-) Vždy mě toho tolik napadne a jakmile to mám sepsat, nápady v trapu.

Ale mějte se!!! :-) 

Pa 

Mish mash článek

Ahoj :-) 

Tak zase po dlouhé době! :-) Píšu...

Vlastně tu mám rozepsané dva články, ale nějak jsem se poslední dobou neměla k jejich dopsání! :-) 

No nevadí, zkusím je tu nějak skloubit dohromady, stručně,... ale výstižně. 

Tak prvně tedy novinky - Jak se mám? Co nového? Kdy přijedu domů?... :-) 

Plno nezodpovězených otázek! 

Vybrala jsem si nešťastný čas pro psaní blogu. Že já nezačala dřív... (s tím psaním :-)) - plno učení na moji blonďatou hlavu a v poslední době též pár osobních problémů, ale život jde dál a ANO blýská se na lepší časy! Protože bude LÉTO, plné plánů a sladkého volna!!! A vše krásné v dohlednu! :-) 

Jinak se mám samozřejmě skvěle, jak jinak! Užívám si poslední měsíce ve Švédsku. Malinko smutná, že to tu budu muset opustit, ale i natěšená na další změnu a na tu velkou (a v tomhle případě vlastně další) zkoušku mé (a ne jen mé :-)), samostatnosti, ale i práce v týmu! :-) Tři (ne)schopnosti, na kterých ještě budu nějaký rok pracovat, haha. :-D 

Mmmhm... A co nového? 

Začnu tím smutným... Naše statečné morče (o kterém jsem psala v minulém článku) bylo vystřídáno novým chlupatý měsíčním Gangsterem. Protože statečňák doplatil na svoji povahu a byl sežrán psem. To bylo hodně smutné a kruté! But that's life. Ráno jsem přišla do kuchyně udělat děckám snídani. Ta tam pobíhala s chlupy v ruce a smutně ohlašovala, že morče je mrtvé. Má reakce "haha, prosímvás, přestaňte si vymýšlet a Adriane už mu nikdy nešmikej chlupy, okej?" asi nebyla moc vhodná, ale kdo by těmto dvěma rošťákům věřil. Malý mě teda odvedl k rakvi morčete. Přísahám, krve by se ve mně nedořezal. Chuďátko, mé oblíbené morče leželo mrtvé na A. stole obklopeno milionem kytiček. No co se dá dělat... Pes vrah (samozřejmě že jeho chyba to nebyla, ale doslovné pojmenování ne?) u nás bydlel posledním dnem a chvilka nepozornosti a bylo to. Díky bohu, že jsem nebyla přímo u akce. Myslím, že by mi to urvalo srdce. 

Dále musím oznámit, že se Stockholm plní Čechy a nebo máme velké štěstí. Včera jsem s kamarádkou Kájou byla v knihovně. Mají tam krásný koutek pro děti, tak si Pini s Filippou (Káji svěřenkyně) vyhrály. Děcka si tam pobíhala a my dvě si povídaly a najednou tam proběhla holčička, co mluvila česky. No teda... Opravdu zvláštní pocit. Pro mě už převládá ten pocit, že všechna haranťata (kromě mé sestřičky) mluví švédsky :-) Deformace "povolání"! Holčičky nakonec byly dvě a jejich babička nám řekla, že sem holky musely s tatínkem, co jel do Stockholmu za prací. No není to super? :-) 

Vtipné to bylo i proto, že o víkendu jsme byly s Lenkou a Kájou ve městě a v Gallerian (obchodní centrum) slyšíme: "Za 99,-?" Náš pohled byl neskutečný! 

Vím, že třeba v Anglii se toto stává často, ale i přes to, že je ve Švédsku Čechů dost, toto je prostě ojedinělá záležitost. :-) 

Domů letím příští sobotu a zůstávám na dva týdny. První týden je zcela učící a ten další věnuji návštěvám. Už se na všechny moc těším! :-) A v úterý přijede návštěva i mně! Manuel si vzal dovolenou a přijede za mnou do Rychnova aaaaž do neděle. Myslím, že nemusím ani říkat, jak moc jsem šťastná! :-) NEJŠŤASTNĚJŠÍ! Takže výhledy na tento měsíc opravdu na jedničku! :-) 

Druhý článek byl o životě aupair. :-) A EDIT: naleznete ho v druhém článku (soon, přísahám), bohužel se mi nepodařil dostatečně zestručnit a vynechat některé části by byla obrovská škoda. 

Mějte se krásně. 

Pa 

T.